V tomto článku jsou rozebrány hlavní trendy ve vývoji globální sankční politiky a jejich dopad na mezinárodní obchod v roce 2025.

1. Pokračování aktuálních sankčních priorit

Navzdory možným změnám v americké administrativě zůstanou sankce proti Rusku pravděpodobně v platnosti. Hlavním cílem bude snížení příjmů Ruska, omezení závislosti na jeho zdrojích a zabránění obcházení sankcí. To může znamenat zavedení nových kontrolních opatření pro obchod s prostřednickými zeměmi a přísnější omezení na kritické ruské exportní produkty, jako jsou energetické zdroje a kovy.
Sankce se budou také zaměřovat na zesílení ekonomického tlaku na Rusko s cílem omezit finanční toky, které podporují vojenské aktivity. Současně může dojít k rozšíření podpory států, které zajišťují dodržování sankčního režimu. Pro společnosti obchodující a investující v regionech sousedících s Ruskem to vytváří složitou situaci, zejména při hodnocení rizik obchodních partnerů.

2. Zesílení opatření k vymáhání sankcí

V roce 2025 se očekává celosvětový trend zesílené kontroly dodržování sankčních režimů. Vlády USA, EU a Velké Británie plánují častější uplatňování sankcí a pokut, a to prostřednictvím nových právních mechanismů, které usnadňují vyšetřování a vymáhání odpovědnosti. Může to zahrnovat intenzivnější kontroly společností působících v oblastech s vysokým rizikem porušení, například ve finančních službách nebo technologickém sektoru.
Pozornost bude také věnována spolupráci mezi různými jurisdikcemi, což umožní efektivnější odhalování a stíhání porušovatelů. Díky mezinárodní koordinaci se plánuje vytvoření jasnějšího a sjednoceného přístupu k vymáhání sankcí. To znamená, že společnosti mohou očekávat častější kontroly a požadavky na zveřejnění informací, i když působí pouze v jednom regionu, ale mají globální aktivity.

3. Komplexní přístup k Číně

Vztahy mezi USA a Čínou se dále komplikují, což přiměje americkou vládu využívat sankce ve spojení s exportními omezeními a cly. Je možné, že dojde k přehodnocení spolupráce ve strategických oblastech, jako jsou polovodiče, telekomunikace a kritické materiály. Tato omezení mohou mít zásadní dopad na globální dodavatelské řetězce a technologické společnosti, které jsou závislé na čínském trhu.
Důležitým faktorem bude míra koordinace mezi USA a jejich spojenci. Například EU a Velká Británie mohou přijmout mírnější sankce nebo se snažit balancovat mezi geopolitickými výzvami a ekonomickými zájmy. Tento rozdílný přístup může komplikovat mezinárodní obchod, nutit firmy přizpůsobit své strategie podle jurisdikce, kde působí.

4. Rozšíření sankčních programů

Sankce související s Blízkým východem, zejména s Íránem, mohou být zpřísněny, pokud jaderné rozhovory nepřinesou pozitivní výsledky. Tyto sankce by mohly pokrýt širší spektrum odvětví, včetně energetiky, finančních služeb a logistiky. Roste také pravděpodobnost zavedení nových sankcí v reakci na porušování lidských práv a případy korupce v různých regionech.
Zvláštní pozornost může být věnována kybernetickým hrozbám a technologickým firmám, které podporují vlády porušující mezinárodní právo. To vytváří další rizika pro firmy působící na trzích, jež jsou považovány za nestabilní nebo spojené s porušováním lidských práv. Společnosti budou muset zlepšit transparentnost a spolupráci s regulátory, aby minimalizovaly rizika sankcí.

5. Rozšíření exteritoriálních sankcí

USA, Velká Británie a EU mohou uplatňovat sankce vůči subjektům, které působí mimo jejich jurisdikci, ale přímo nebo nepřímo ovlivňují jejich zájmy. To znamená, že společnosti, i když nemají přímou činnost v těchto zemích, mohou čelit právním důsledkům za porušení sankčních režimů. Například finanční instituce, které pracují s vysoce rizikovými klienty, by měly být obezřetnější.
Tento přístup má za cíl zvýšit globální dosah sankcí a donutit firmy dodržovat standardy i mimo regulované jurisdikce. Může to však vyvolat nevoli mezi firmami a vládami zemí, které nejsou spojenci Západu, protože to mohou vnímat jako zásah do svých vnitřních záležitostí. Mezinárodní společnosti by tedy měly přizpůsobit své politiky novým realitám.

6. Výzvy v oblasti compliance

Složitější sankce a exportní kontrola zvyšují zátěž na firmy v oblasti compliance. Od společností se očekává, že budou aktivněji vyhodnocovat rizika, zavádět automatizované systémy pro kontrolu obchodních partnerů a připravovat plány pro řešení případných porušení. V tomto kontextu roste poptávka po odbornících na sankční compliance a právní služby.
Regulátoři navíc stále více považují podniky za první linii obrany proti porušování sankcí. To znamená, že firmy mohou nést odpovědnost za řádné plnění požadavků a mohou být podrobeny kontrolám dodržování. Proto je nutné zlepšit školení zaměstnanců a zvyšovat povědomí o rizicích souvisejících se sankcemi.

7. Sankce jako součást národní bezpečnostní strategie

Sankce zůstanou důležitým nástrojem strategických národních iniciativ zaměřených na zajištění bezpečnosti. Budou však doplňovány dalšími opatřeními, jako je exportní kontrola a prověřování zahraničních investic. V tomto kontextu budou přijímána nová nařízení pro zajištění transparentnosti a ochrany kritické infrastruktury před vnějšími hrozbami.
Země, na které jsou sankce zaměřeny, pravděpodobně vyvinou protiopatření, aby minimalizovaly jejich dopad. To může zahrnovat rozšiřování vztahů se státy, které západní sankce nepodporují, nebo hledání nových způsobů obcházení. Mezinárodní obchod se tak musí připravit na složitější sankční prostředí, kde hrozby národní bezpečnosti a ekonomická stabilita budou klíčovými faktory.